Úvod > Životopis

^{_{Jsem obyčejný kluk který se narodil v r. 1957 v Hlinsku na Českomoravské vysočině. Zde jsem prožil své dětství a krásné období dospívání. Aktivně jsem se věnoval lyžování a tak jsem v zimě trávil každý víkend i volný čas na sjezdovkách. V létě to byl zase tenis, cyklistika a turistika. Po ukončení základní školní docházky a sedmileté docházky v ZUŠ (housle), jsem absolvoval přijímací zkoušku na vojenskou konzervatoř v Roudnici nad Labem. Život nabízel však mnohem zajímavější možnosti než kasárenský režim, a proto jsem nakonec na tuto školu ani nenastoupil. V té době jsem obdivoval volný životní styl hippies, poslouchal jsem hard rock a nosil dlouhé vlasy které byly tvrdě potírány jako nebezpečná ideologická diverze. Chtěl jsem být profesionální fotograf - nevzali mě na školu. Díky rodinné tradici jsem nakonec zakotvil v obchodní branži. Absolvoval jsem SOU obchodní v Pardubicích a z}}^{_{lom v mém životě byl nástup na vojenskou základní službu. Po návratu v roce 1979 jsem využil nabídky pracovního zařazení jako vedoucí prodejny textilního zboží v Heřmanově Městci.}}

Našel jsem si zde mnoho přátel, založil rodinu a toto město mi přirostlo k srdci. Později jsem přešel pracovat do Pardubic jako vedoucí velkoprodejny s textilním zbožím a bytovým textilem. Touha realizovat vlastní nápady byla silnější a tak jsme s manželkou Janou v roce 1990 otevřeli vlastní obchod "Dům textilu Jana". Později jsme vytvořili síť obchodů v několika městech. Příchodem supermarketů a likvidací tradičních výrobců textilního zboží v naší republice jsme obchody postupně uzavírali a vybudovali jsme restauraci nesoucí název Česká stodola, kterou provozujeme společně se synem Ondrou již čtrnáctý rok. Mé hlavní zájmy: rodina, fotografování, tramping, country i jiná hudba, lyžování, sjíždění řek, sportovní rybaření, cyklistika aj. Pár slov závěrem: S přibývajícím věkem si uvědomuji že jsme na tomto světě pouze na návštěvě , a tak je třeba se na některé věci povznést. Děkuji všem kdo jste dočetli mé krátké představení a věřte, že svým povídáním nechci živit své ego. Někteří lidé používají sociální sítě k chlubení, sdělením o tom, jak žijí naplno, přesvědčují a ujišťují okolí i sebe jak jsou úspěšní. Občas přidají nějaký ten výmysl i malou lež a snaží se být mnohem atraktivnější než ve skutečnosti jsou. Tak nevím, zda se jedná o poruchu chování, nebo jsou skutečně svým životem tak nadšeni že to musí říct všem a nebo chtějí jen vzbudit závist ? Je to úsměvné a i nad tím je třeba se povznést. Kromě tohoto mého článku o mně, abych náhodou též nepropadl svodům narcismu, budu přidávat na tyto stránky už pouze jenom fotografie a články o fotografování. Snad mi ale sebeobdiv nehrozí - jsem přece obyčejný kluk a tím chci zůstat.

www.otakarvolejnik.cz